Corrida Fim da Europa – 29 de janeiro: cortes de trânsito. Saiba mais  /// Acesso ao Parque de Monserrate: Alteração temporária de trânsito. Saiba mais 

João Paulo Santos e amigos no Palácio da Pena

TEXTOS CANTADOS DO PROGRAMA

BOÉMIA - CONSERVATÓRIO DA EUROPA

Vy, vroucí písně, pějte

Vy, vroucí písně, pějte

tou noci v mživou dál;

všem pozdravenì dejte,

jež tíží tichý žal!

 

Tam spějte přes údoli,

kde moje milka dlí,

a rcete, co mne bolí

a proč le títe k ní!

 

A zaplače-li s vámi,

povězte mi to zas;

jinak at’ dolinami

zavane vitr vás!

Kol domu se ted’potácím

Kol domu se ted‘ potácím

kdes  bidlívala dříve,

a z lásky rány kravácim,

té lásky sladké, lžive!

 

A smutným okem nazirám,

zdaž, ke mně vedeš kroku:

a vstřic ti naruč otvírám,

však slzu cítím v oku!

 

Ó, kde jsi, drahá, kde jsi dnes,

což nepřijdeš mi vstřce?

Což nemám, v srdci slast a ples,

tě uzřít nikdy vice?

Am Bache

Leise rinnt der Bach und klaget,

weil er muss vorüberzieh’n

an den lieblich schönen Blumen

die am grünen Ufer blüh’n.

 

Sollt' ihr Bild im eig’nen Herzen

er auch wiederstrahlen seh’n,

muss er doch vorübereilen

darf nicht kosend stille steh’n.

 

Bächlein! Trägst mein eig’nes Leiden,

musst ja kalt und schweigend geh’n

von der allerschönsten Blume

fort auf Nimmerwiederseh’n!

Lasst mich allein

Lasst mich allein

in meinen Träumen geh’n,

stört mir die Wollust

nicht in meinem Herzen,

lasst mir die Wonnen all,

lasst mir die Schmerzen,

die mich erfüllen,

seit ich ihn geseh’n!

 

Lasst mich allein!

Verscheucht den Fieden nicht

in meiner Brust

mit euren lauten Worten,

dass ich ihn seh'

und höre aller Orten!

Lasst mich allein

Mit seines Bildes Licht!

 

Fragt nach dem Zauber nicht,

der mivh erfüllt!

Ihr könnt die Seligkeit

ja doch nicht fassen,

die seine Liebe mich

hat fühlen lassen,

die Liebe, die nur mir,

mir einzig gilt.

Lasst mich allein!

 

Lasst mich allein

in meinen Träumen steh’n!

Er liebt mich ja!

Lasst mir den tiefen Frieden,

den dieses Wort mir gab,

von den geschieden,

die Seele müsst'

in Sehnsucht untergeh’n.

Hear my prayer O Lord, my God

Hear my prayer O Lord, my God! Oh

  hide not thy face from my petition.

Bow Thine ear to me, and harken unto

  The voice of my mourning.

Pained sore is my heart within, and

  trembling hath fallen upon me, the

  fear of death overwhelms me.

Hear my sighing: Oh had I but eagle’s

  Pinion’s! Had I wings like the silver

  dove!

Far away would I wander, I would hide

  me in wilderness;

on wings I would hasten to hide from

  the storm and fearful tempest!

By the waters of Babylon

By the waters of Babylon, there we

  Sat us down and wept, when we

  Remembered thee, O Zion.

As for our harps, we hung them up on

  The willow trees.

For they that had brought us to misery

  asked us a joyful song, yea,

  they did speak to us with mocking

  words: ”Sing us now, sing us one

  of the songs of Zion!” Then we did

  answer:

“How can we sing to you, how can we

  sing our glad songs in a strange land?”

Jerusalem! If I should forget thee, O

  Jerusalem! Then let my right hand

forget her cunning.

Sing ye a joyful song unto the Lord

Sing ye a joyful song unto the Lord,

  who hath done marvellous things.

Praise the Lord all the earth! Sing

  praises, shout, and be joyful!

 Let the sea roar and all that is therein,

  the round world and all they that

  dwell there.

Lift your voices, floods and tempests.

  Mountains, clap your hands for joy.

Let the fields laugh and sing, with

  waving corn, and let all the trees of

  The forest be joyful!

Z svých písní trůn Ti udělám

Z svých písní trůn Ti udělám

za velkých pěvců přilkadem,

za žezlo Ti své srdce dám

a slávu svou za diadém.

 

Za zákon lásku provolám,

svou písní oslavim Tvůj den,

v Tvou duši vleju lásky slast

a sladkou touhu ve Tvůj sen.

 

Plačků Ti písně přivolám,

máj nastele Ti k nohám květ,

a nebes hvězdám rozkaz dám,

a v nebe změním celý svěet.

 

A srdce všech Ti podmaním

ráj vyzpívám Ti z hrobou zpět

a královnou Tě provolám,

kam široširý sahá svěet!

Der Gondolier

Die Wogen schlagen schäumend

der Gondel blanke Wand,

der Gondolier hält träumend

das Ruder in der Hand.

 

Er führt zum Traualtare

die Dame tief betrübt,

die schon seit lange Jahren

der arme Schiffer liebt.

 

Und wie die Glocken hallen,

da zuckt er in die Höh‘,

und seine Tränen fallen

wie Perlen in in den See.

 

Ihn treibt’s hinab zu springen,

noch einen Blick an Ihr,

des Grabes Glocken klingen

dem armen Gondolier.

Ich bin der Welt abhanden gekommen

Ich bin der Welt abhanden gekommen,

Mit der ich sonst viele Zeit verdorben.

Sie hat so lange von mir nichts vernommen,

Sie mag wohl glauben, ich sei gestorben.

 

Es ist auch gar nichts daran gelegen,

Ob sie mich für gestorben hält;

Ich kann auch gar nichts sagen dagegen,

Denn wirklich bin ich gestorben der Welt.

 

Ich bin gestorben dem Weltgetümmel

Und ruh‘ in einem stillen Gebiet.

Ich leb’allein in meinem Himmel,

In meinen Lieben, in meinem Lied.  

Lass dich belauschen, du stille Nacht

Lass dich belauschen,

du stille Nacht

nur Blätter rauschen,

nur Liebe wacht!

 

Vom Walde drüben,

tönt süsser Schall,

es singt vom Lieben

die Nachtigall.

 

Der Vogel schweiget,

der Mond entwich,

zur Blume neiget

die Blume sich,

 

der Liebe Fülle

durchströmt die Flur,

in Nacht und Stille

sinkt die Natur.

Maiennacht

Durch die wolkige Maiennacht

geht ein leises Schallen,

wie im Wald die Tropfen sacht

auf die Blätter fallen.

 

Welch ein ahnungsreicher Duft

quillt aus allen Bäumen!

Dunkel weht es in der Luft

wie von Zukunftsträumen,

da im Hauch, der auf mich weht

dehnt sich all mein Wesen

und die müde Seele trinkt

schauerndes Genesen.

 

Müde Seel hoffe nur,

morgen kommt die Sonne

und du blühst mit Wald und Feld

hell in Frühlingswonne.

A já ti uplynu

A já ti uplynu

preč po Dunaječku!

A já chovám doma

takovú udičku,

co na ni ulovim

kde jakú rybičku.

 

A já se udělám,

divokým holubem,

a já budu lítat

pod vysokým nebem.

A já chovám doma

takové havrany.

 

Co mně vychytaji

kde jaké holuby!

 

A já se udělám,

tú ve likú vránu,

a já ti uletím

na uberskú stranu.

A já chovám doma

takovúto kušu,

co ona vystřeli

všechněm vránám dušu.

 

A já se udělám,

Hvězdičkú nebi,

a já budu lidem

svíti na zemi.

A sú u nás doma

takoví hvězdáři

co vypočitaji

hvězdičky na nebi.

 

A ti přec budeš má,

Lebo mitě pan Bůh dá!

Zajatá

Žalo děvče, žalo trávu,

Nedaleko vino hradu.

Pán se na ňu z okna dívá,

On si na ňu rukú kývá.

Širuj, koči, širuj koně,

Pojedeme v širé pole.

 

Širé pole projíždžali

Až sa k děvčati kamen.

Daj nám, děvče, daj nam záloh,

Zes na panském tráva žalo!

Dávala jim svú plachtičku,

 

Pán ju pojal za ručičku.

Už si, děevče, už si moje,

libí sa mně líčko tvoje.

Tobě moje a mně tvoje,

Líbijá sa nám oboje.

Slavíkovský polečko malý

Slavíkovský polečko malý,

Nebudeme, synečku, svoji,

Nebudeme, neni to možná,

Ani nám to, můj synečcku,

Tvá  máma ne dá.

Copak je nám po naše

Mámě náma nevládne.

Jenom ty mě, má panenko,

Jenom ty mechcej.

Jenom ty mně na dobro

Noc ručenky podej.

Zelenaj se, zelenaj

Zelenaj se, zelenaj,

Zelená trávo v lesi.

Jak se já mám zelenat’;

Di už sem na pokosi?  

Zelenaj se, zelenaj,

Zelená trávo v háju!

Jak se já mám zelenat’;

Di mě už dotínajú?  

Zelenaj se, zelenaj,

Zelený tulipáne!

 

Jak je já sam zelenat’

Dy mně už listí vjadne?

Dyž ty mně chceš opustit,

Můj švarný galáne?

Podívaj se, má milá,

Tam na suchú plánku;

Jesli se rozzelené,

Budeš mojú galánku;

Podívaj se, má milá,

Tam na tu suchú jedlu;

Jesli se rozzelené,

Teprem si tebe vezmu.

Už jsem já se dívala,

Já, včera odpoledňa;

Zatrapená ta jedla,

Dyž se nic nezelená.

Už sem se já, dívala

Včera ba i dneska;

Já, už se tam zelená,

Ve vršku halůzka.