João Paulo Santos e amigos no Palácio da Pena
TEXTOS CANTADOS DO PROGRAMA
BOÉMIA - CONSERVATÓRIO DA EUROPA
Vy, vroucí písně, pějte
Vy, vroucí písně, pějte
tou noci v mživou dál;
všem pozdravenì dejte,
jež tíží tichý žal!
Tam spějte přes údoli,
kde moje milka dlí,
a rcete, co mne bolí
a proč le títe k ní!
A zaplače-li s vámi,
povězte mi to zas;
jinak at’ dolinami
zavane vitr vás!
Kol domu se ted’potácím
Kol domu se ted‘ potácím
kdes bidlívala dříve,
a z lásky rány kravácim,
té lásky sladké, lžive!
A smutným okem nazirám,
zdaž, ke mně vedeš kroku:
a vstřic ti naruč otvírám,
však slzu cítím v oku!
Ó, kde jsi, drahá, kde jsi dnes,
což nepřijdeš mi vstřce?
Což nemám, v srdci slast a ples,
tě uzřít nikdy vice?
Am Bache
Leise rinnt der Bach und klaget,
weil er muss vorüberzieh’n
an den lieblich schönen Blumen
die am grünen Ufer blüh’n.
Sollt' ihr Bild im eig’nen Herzen
er auch wiederstrahlen seh’n,
muss er doch vorübereilen
darf nicht kosend stille steh’n.
Bächlein! Trägst mein eig’nes Leiden,
musst ja kalt und schweigend geh’n
von der allerschönsten Blume
fort auf Nimmerwiederseh’n!
Lasst mich allein
Lasst mich allein
in meinen Träumen geh’n,
stört mir die Wollust
nicht in meinem Herzen,
lasst mir die Wonnen all,
lasst mir die Schmerzen,
die mich erfüllen,
seit ich ihn geseh’n!
Lasst mich allein!
Verscheucht den Fieden nicht
in meiner Brust
mit euren lauten Worten,
dass ich ihn seh'
und höre aller Orten!
Lasst mich allein
Mit seines Bildes Licht!
Fragt nach dem Zauber nicht,
der mivh erfüllt!
Ihr könnt die Seligkeit
ja doch nicht fassen,
die seine Liebe mich
hat fühlen lassen,
die Liebe, die nur mir,
mir einzig gilt.
Lasst mich allein!
Lasst mich allein
in meinen Träumen steh’n!
Er liebt mich ja!
Lasst mir den tiefen Frieden,
den dieses Wort mir gab,
von den geschieden,
die Seele müsst'
in Sehnsucht untergeh’n.
Hear my prayer O Lord, my God
Hear my prayer O Lord, my God! Oh
hide not thy face from my petition.
Bow Thine ear to me, and harken unto
The voice of my mourning.
Pained sore is my heart within, and
trembling hath fallen upon me, the
fear of death overwhelms me.
Hear my sighing: Oh had I but eagle’s
Pinion’s! Had I wings like the silver
dove!
Far away would I wander, I would hide
me in wilderness;
on wings I would hasten to hide from
the storm and fearful tempest!
By the waters of Babylon
By the waters of Babylon, there we
Sat us down and wept, when we
Remembered thee, O Zion.
As for our harps, we hung them up on
The willow trees.
For they that had brought us to misery
asked us a joyful song, yea,
they did speak to us with mocking
words: ”Sing us now, sing us one
of the songs of Zion!” Then we did
answer:
“How can we sing to you, how can we
sing our glad songs in a strange land?”
Jerusalem! If I should forget thee, O
Jerusalem! Then let my right hand
forget her cunning.
Sing ye a joyful song unto the Lord
Sing ye a joyful song unto the Lord,
who hath done marvellous things.
Praise the Lord all the earth! Sing
praises, shout, and be joyful!
Let the sea roar and all that is therein,
the round world and all they that
dwell there.
Lift your voices, floods and tempests.
Mountains, clap your hands for joy.
Let the fields laugh and sing, with
waving corn, and let all the trees of
The forest be joyful!
Z svých písní trůn Ti udělám
Z svých písní trůn Ti udělám
za velkých pěvců přilkadem,
za žezlo Ti své srdce dám
a slávu svou za diadém.
Za zákon lásku provolám,
svou písní oslavim Tvůj den,
v Tvou duši vleju lásky slast
a sladkou touhu ve Tvůj sen.
Plačků Ti písně přivolám,
máj nastele Ti k nohám květ,
a nebes hvězdám rozkaz dám,
a v nebe změním celý svěet.
A srdce všech Ti podmaním
ráj vyzpívám Ti z hrobou zpět
a královnou Tě provolám,
kam široširý sahá svěet!
Der Gondolier
Die Wogen schlagen schäumend
der Gondel blanke Wand,
der Gondolier hält träumend
das Ruder in der Hand.
Er führt zum Traualtare
die Dame tief betrübt,
die schon seit lange Jahren
der arme Schiffer liebt.
Und wie die Glocken hallen,
da zuckt er in die Höh‘,
und seine Tränen fallen
wie Perlen in in den See.
Ihn treibt’s hinab zu springen,
noch einen Blick an Ihr,
des Grabes Glocken klingen
dem armen Gondolier.
Ich bin der Welt abhanden gekommen
Ich bin der Welt abhanden gekommen,
Mit der ich sonst viele Zeit verdorben.
Sie hat so lange von mir nichts vernommen,
Sie mag wohl glauben, ich sei gestorben.
Es ist auch gar nichts daran gelegen,
Ob sie mich für gestorben hält;
Ich kann auch gar nichts sagen dagegen,
Denn wirklich bin ich gestorben der Welt.
Ich bin gestorben dem Weltgetümmel
Und ruh‘ in einem stillen Gebiet.
Ich leb’allein in meinem Himmel,
In meinen Lieben, in meinem Lied.
Lass dich belauschen, du stille Nacht
Lass dich belauschen,
du stille Nacht
nur Blätter rauschen,
nur Liebe wacht!
Vom Walde drüben,
tönt süsser Schall,
es singt vom Lieben
die Nachtigall.
Der Vogel schweiget,
der Mond entwich,
zur Blume neiget
die Blume sich,
der Liebe Fülle
durchströmt die Flur,
in Nacht und Stille
sinkt die Natur.
Maiennacht
Durch die wolkige Maiennacht
geht ein leises Schallen,
wie im Wald die Tropfen sacht
auf die Blätter fallen.
Welch ein ahnungsreicher Duft
quillt aus allen Bäumen!
Dunkel weht es in der Luft
wie von Zukunftsträumen,
da im Hauch, der auf mich weht
dehnt sich all mein Wesen
und die müde Seele trinkt
schauerndes Genesen.
Müde Seel hoffe nur,
morgen kommt die Sonne
und du blühst mit Wald und Feld
hell in Frühlingswonne.
A já ti uplynu
A já ti uplynu
preč po Dunaječku!
A já chovám doma
takovú udičku,
co na ni ulovim
kde jakú rybičku.
A já se udělám,
divokým holubem,
a já budu lítat
pod vysokým nebem.
A já chovám doma
takové havrany.
Co mně vychytaji
kde jaké holuby!
A já se udělám,
tú ve likú vránu,
a já ti uletím
na uberskú stranu.
A já chovám doma
takovúto kušu,
co ona vystřeli
všechněm vránám dušu.
A já se udělám,
Hvězdičkú nebi,
a já budu lidem
svíti na zemi.
A sú u nás doma
takoví hvězdáři
co vypočitaji
hvězdičky na nebi.
A ti přec budeš má,
Lebo mitě pan Bůh dá!
Zajatá
Žalo děvče, žalo trávu,
Nedaleko vino hradu.
Pán se na ňu z okna dívá,
On si na ňu rukú kývá.
Širuj, koči, širuj koně,
Pojedeme v širé pole.
Širé pole projíždžali
Až sa k děvčati kamen.
Daj nám, děvče, daj nam záloh,
Zes na panském tráva žalo!
Dávala jim svú plachtičku,
Pán ju pojal za ručičku.
Už si, děevče, už si moje,
libí sa mně líčko tvoje.
Tobě moje a mně tvoje,
Líbijá sa nám oboje.
Slavíkovský polečko malý
Slavíkovský polečko malý,
Nebudeme, synečku, svoji,
Nebudeme, neni to možná,
Ani nám to, můj synečcku,
Tvá máma ne dá.
Copak je nám po naše
Mámě náma nevládne.
Jenom ty mě, má panenko,
Jenom ty mechcej.
Jenom ty mně na dobro
Noc ručenky podej.
Zelenaj se, zelenaj
Zelenaj se, zelenaj,
Zelená trávo v lesi.
Jak se já mám zelenat’;
Di už sem na pokosi?
Zelenaj se, zelenaj,
Zelená trávo v háju!
Jak se já mám zelenat’;
Di mě už dotínajú?
Zelenaj se, zelenaj,
Zelený tulipáne!
Jak je já sam zelenat’
Dy mně už listí vjadne?
Dyž ty mně chceš opustit,
Můj švarný galáne?
Podívaj se, má milá,
Tam na suchú plánku;
Jesli se rozzelené,
Budeš mojú galánku;
Podívaj se, má milá,
Tam na tu suchú jedlu;
Jesli se rozzelené,
Teprem si tebe vezmu.
Už jsem já se dívala,
Já, včera odpoledňa;
Zatrapená ta jedla,
Dyž se nic nezelená.
Už sem se já, dívala
Včera ba i dneska;
Já, už se tam zelená,
Ve vršku halůzka.